Střepy nejsou odpad: Pro sklárny představují cennou surovinu s překvapivými dopady

Střepy prý přinášejí štěstí. O tom, zda tomu tak skutečně je, bychom mohli dlouze polemizovat. Co však víme s jistotou, že čím více střepů, tím méně písku. A také výrazně nižší spotřeba energie. Ve sklárnách totiž vytříděné sklo není pouhým odpadem určeným ke zpracování, ale plnohodnotnou surovinou. Při výrobě nového skla dokáže nahradit až 65 % sklářských písků a přispět k úspoře až 90 % energie. A právě díky třídění v českých domácnostech se v roce 2025 dostalo do tohoto koloběhu množství skla, které stojí za pozornost.

Doma už o něj nikdo nestojí, ve sklárnách je pokladem

Křemičitý písek patří k základním surovinám pro výrobu skla. Aby z něj spolu s dalšími složkami vznikla sklovina, musí projít tavením při vysokých teplotách. Do sklářské vsázky ale mohou místo části primárních surovin zamířit také upravené střepy. To, co už tedy v domácnosti ztratilo svůj původní účel, se ve sklárně znovu stává plnohodnotnou surovinou. A na rozdíl od mnoha jiných materiálů nemusí jít pouze o jednu další šanci.

Sklo lze při správném zpracování recyklovat prakticky donekonečna, aniž by ztrácelo své vlastnosti. Dnešní nepotřebná sklenice od okurek či lahev od vína se tak může stát součástí nového skleněného výrobku – a ten může po skončení své životnosti znovu zamířit do recyklačního procesu. Právě v této schopnosti opakovaně se vracet do výroby spočívá mimořádná hodnota obyčejného střepu. Nemusí tedy být konečnou zastávkou jednoho výrobku, ale může se stát výchozím materiálem pro celou řadu dalších.

Česko poslalo k recyklaci přes 181 tisíc tun skla

Jak velké množství materiálu tímto způsobem vracíme do oběhu? Výsledky roku 2025 nabízejí poměrně jasnou odpověď. K recyklaci bylo v České republice předáno více než 181 000 tun skleněného obalového odpadu a míra recyklace skleněných obalů dosáhla 87 %. Každý obyvatel Česka vytřídil v průměru 14,5 kilogramu skla. Za těmito čísly se tak skrývají miliony lahví, zavařovacích sklenic a dalších skleněných obalů, které místo ve směsném odpadu skončily ve sběrném systému.

Představu o skutečném množství získáme lépe, když tuny vyměníme za něco důvěrně známého. Z druhotné suroviny získané z vytříděného skla v roce 2025 by bylo možné vyrobit přibližně 452 milionů litrových lahví na čerstvé mléko. To už je množství, na kterém je potenciál zdánlivě bezvýznamných jednotlivých střepů vidět mnohem zřetelněji.

Přes 105 tisíc míst, kde může začít další cesta skla

K vysoké míře recyklace přispívá i dostupnost třídění. V České republice je už více než 105 000 sběrných nádob určených pro sklo a jejich počet meziročně opět vzrostl.

Podoba sběru ale nemusí být všude stejná. Tradičně jsme zvyklí na bílé nádoby pro čiré a zelené pro barevné sklo, v některých obcích se však oba druhy sbírají společně. Objevit se může také multikomoditní sběr, při kterém jedna nádoba slouží pro více druhů tříděného odpadu. Pokud tedy někdy zahlédneme, jak se čiré a barevné sklo sesypává dohromady, není to důkaz, že předchozí třídění bylo zbytečné. Moderní technologie umožňují materiál následně dotřídit. Pro každého z nás proto platí jednoduché pravidlo: místo spoléhání na univerzální barvu kontejneru je nejlepší řídit se označením konkrétní sběrné nádoby.

Lahev není potřeba před tříděním leštit

Zbytečně složité představy o tom, jak čisté musí sklo do kontejneru přijít, mohou od třídění spíše odrazovat. Ve skutečnosti není nutné sklenice ani lahve před vyhozením důkladně umývat nebo z nich pracně odstraňovat etikety. Obal stačí dobře vyprázdnit. Běžné etikety ani víčka při následném zpracování nepředstavují zásadní problém a není potřeba kvůli jedné zavařovací sklenici spotřebovávat vodu a prostředek na nádobí.

Do sběru skla patří nejen nápojové láhve a zavařovací sklenice, ale také skleněné obaly od potravin, prázdné lahvičky od kosmetiky či léčiv nebo běžné skleněné předměty z domácností, například rozbité skleničky, mísy či vázy.

Ne všechno, co se roztříští, je stejné sklo

Mnohem důležitější než odstraněná etiketa je správně poznat, co do nádoby na sklo vůbec nepatří. Zrcadlo, porcelánový hrnek nebo zapékací mísa se sice mohou rozbít na střepy podobně jako láhev, z hlediska dalšího zpracování ale nejde o totéž. Do kontejnerů na sklo proto nepatří keramika, porcelán, varné sklo, zrcadla ani autoskla. Stejně tak do nich nemají přijít žárovky, zářivky, skelná vata nebo sklobeton. Tyto materiály mají odlišné vlastnosti a mohou recyklační proces komplikovat.

Právě správné vytřídění je důležité proto, aby se z obsahu kontejneru podařilo získat co nejkvalitnější druhotnou surovinu. Čím méně nežádoucích příměsí se mezi běžným sklem objeví, tím lépe lze střepy připravit pro další využití ve sklářské výrobě.

225 horkovzdušných balonů, které nemusely skončit na skládce

Význam třídění skla lze vyjádřit ještě jinak než množstvím suroviny vrácené do výroby. V roce 2025 se díky třídění a recyklaci nemuselo na české skládky uložit přibližně 662 650 m2 skleněného obalového odpadu. Takový objem odpovídá zhruba 220 horkovzdušným balonům o objemu 3 000 m2.

Ještě bližší každodennímu životu je přepočet ušetřené energie. Pokud by se celkové množství energie uspořené díky recyklaci skla v roce 2025 rozdělilo mezi všechny české domácnosti, na každou by připadlo přibližně 47 kWh. To odpovídá přibližně třem měsícům provozu lednice, energii potřebné k ujetí více než 300 kilometrů elektromobilem, nebo téměř 470 hodinám sledování televize.

Střepem příběh skla nekončí

Výsledky za rok 2025 ukazují, že v Česku se daří vracet do tohoto koloběhu značné množství materiálu. Více než 181 000 tun skleněného obalového odpadu předaného k recyklaci a 87% míra recyklace nejsou jen statistikou o odpadech. Představují surovinu, která se může znovu uplatnit ve výrobě, a s ní také úsporu primárních zdrojů a energie. Možná tedy na tvrzení, že střepy přinášejí štěstí, přeci jen něco bude. Přinejmenším ve sklárnách totiž rozhodně nepřinášejí smůlu.

Zdroj foto: Unsplash.com, Pixabay.com